Obsah:
Pronajímatelé často do svých nájemních smluv zahrnují ujednání o zákazu chovu zvířete v pronajímaném bytě, čímž chtějí chránit byt zejména před potenciálním nebezpečím poškození ze strany zvířete. Co však hovoří zákon k závaznosti takovéhoto ujednání?
Jak se k věci staví občanský zákoník?
Občanský zákoník v § 2258 ustanovuje právo nájemce na chov zvířete v nájemním bytě, avšak za podmínky, nepůsobí-li chov zvířete pronajímateli nebo ostatním obyvatelům domu obtíže nepřiměřené poměrům v domě. Jinými slovy, chce-li si nájemce vzít s sebou do bytu zvíře, jež je obvykle v bytě chováno (typicky malý pes, kočka, rybičky apod.), může tak bez zákonného omezení učinit.
Jelikož se v případě § 2258 občanského zákoníku jedná o relativně kogentní ustanovení, nemůže se pronajímatel od něj odchýlit v neprospěch nájemce, jinak bude smluvní ujednání neplatné. Pronajímatel tak nemůže smluvně zakázat nájemci chov zvířete v pronajímaném bytě.
Omezení z pozice družstva
Pronajímatel nemůže zakázat nájemci ze své pozice chov zvířete v bytě. Lze však omezit chov zvířete v bytě z pozice družstva? Touto otázku se zabýval Vrchní soud v Praze, který došel k jednoznačnému závěru, že ani družstvo se nemůže odchýlit od relativně kogentní úpravy v občanském zákoníku, a tudíž nemůže zakázat chov zvířete v bytě ve stanovách družstva. Vrchní soud v Praze mj. dovodil, že ačkoliv mají členové družstva při úpravě stanov značnou autonomii, nesmí se odchýlit od kogentní úpravy nájmu bytu, tedy včetně § 2258 občanského zákoníku.[1]
Poplatek za chov zvířete v nájemním bytě
Ačkoli nemůže pronajímatel zakázat nájemci chov zvířete v bytě, může za umožnění chovu požadovat poplatek, avšak pouze po dohodě s nájemcem. Dohodne-li se pronajímatel s nájemcem na poplatku za chov zvířete v nájemním bytě (resp. zvýšení nájemného v důsledku chovu zvířat v nájemním bytě), jsou tímto ujednáním zohledněny zvýšené náklady na údržbu předmětu nájmu vzniklé v souvislosti s chovem domácích zvířat. Jinými slovy, toto navýšení má sloužit k úhradě zvýšených nákladů na údržbu předmětu nájmu a tyto prostředky se případně použijí mj. na odstranění potenciální škody způsobené zvířetem.[2]
Dohoda na prvním místě
Jakkoli zákon umožňuje nájemci chovat zvíře v nájemním bytě, je potřeba si vždy uvědomit, že ne každý pronajímatel bude na tuto skutečnost pohlížet „s radostí“. Pro pronajímatele není pak nic jednoduššího, než počkat na uplynutí doby nájmu a nájem jednoduše dále neprodloužit. Přestože nemůže pronajímatel omezit nájemce zákazem chovu zvířete v nájemním bytě, je dobré se vždy s pronajímatelem rozumně dohodnout, případně rozbít jeho obavy a chovat zvíře v nájemním bytě při jeho vědomí.
Závěr
Právní úprava neumožňuje pronajímateli zakázat nájemci chov zvířete v pronajímaném bytě, nepůsobí-li chov zvířete pronajímateli nebo ostatním obyvatelům domu obtíže nepřiměřené poměrům v domě. Pronajímatel se však může s nájemcem dohodnout na kompenzaci (zvýšení nájemného), za účelem pokrytí zvýšených nákladů v důsledku chovu.
Upozornění: Informace výše uvedené jsou účinné ke dni vydání článku, aktuální právní úprava se může lišit.
[1] Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 7 Cmo 209/2019
[2] Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12.04.2017, sp. zn. 21 Co 32/2017